Rád bych následujícím textem okomentoval slova, která zazněla v článku zveřejněném v MF Dnes (též na iDnes.cz) s nadpisem "Penzijní spoření by mělo být povinné". Jedná se o rozhovor s ředitelem KB Penzijní společnosti Pavlem Racochem. Není záměrem vyloženě rozporovat odpovědi pana Racocha. S některými argumenty mohu souhlasit, jinými ne. Rád bych spíše poukázal na co by si měli stávajcí a potencionální střadatelé dát obecně pozor při výběru spořícího produktu, speciálně v případě penzijního připojištění ("penzijko").

1. "Penzijní spoření by mělo být povinné."

Již z nadpisu mi vstávají vlasy na hlavě. Jsem jednoznačně zastáncem svobodné volby v čemkoliv a zásahy státu nemám příliš v lásce. O tom, že stát má a bude mít na výplatu penzí stále méně prostředků, a že by si každý zodpovědný občan (v případě možností) měl budovat vlastní finanční rezervu, není pochyb. Těch způsobů a produktů je celá řada. Myslím, že je každého svobodné rozhodnutí, jakou možnost či kombinaci možností zvolí. Nařídit nám všem využívat jakýkoliv produkt, navíc tento přinejmneším diskutabilní, považuji za tristní a chci pevně věřit, že k tomu pod žádnou vládou nikdy nedojde. Penzijní spoření (tzv. 3 pilíř, neboli transformované či účastnické fondy) má své výhody a nevýhody. Rozhodně netvrdím, že je to produkt vyloženě špatný a že nemá pro některé střadatele smysl, ALE.

Zásadní výhodou je státní příspěvek. Za další plus lze považovat poměrně nízkou nákladovost. Relativně levný produkt však není v žádném případě zadarmo. Za jedno z největších rizik považuji jednoznačně vliv státu a jeho možné zásahy a úpravy pravidel. Omezená svoboda s prostředky nakládat se mi také nezamlouvá. Nechci tu ani strašit znárodněním vkladů, ale bohužel i to bylo v posledních letech v některých zemích k vidění. S nevýhodami (garance kladného každoročního výnosu) bych mohl pokračovat dále, ale dostanu se k nim v dalších bodech.

2. "Pokud bude účast povinná, může vzniknout i nějaký garantovaný či pologarantovaný fond, aby stát nenutil někoho vstupovat do příliš rizikového produktu."

My Češi jsme poměrně konzervatvní národ s nízkou finanční gramotností a láskou ke garantovaným produktům. Bohužel ona garance je v investování spíše na škodu, než ke skutečnému užitku a je často pouze dobrým marketingovým nástrojem. Nejen že garance vždy něco stojí, ale v investování funguje spíše kontraproduktivně. Vše lze názorně ukázat právě na penzijním spoření, kde u transformovaných fondů (je zde většina z 5 mil. klientů) platí garance nezáporného zhodnocení - a to každoročně! Tyto fondy investují velmi konzervativně zejména do státních dluhopisů a poměrnou část drží na účtech bank v hotovosti. Výnosy bezpečných státních dluhopisů (ČR, Německa) se pohybují kolem 0 %, či dokonce v záporu. Váš profesionální správce penzijního fondu tak nakupuje aktiva, která nenesou žádný výnos. Musím říct, že bych správcem takového fondu skutečně být nechtěl, protože vzhledem k nastaveným podmínkám nemá v podstatě na vybranou. Je zkrátka šílené v dnešní době nízkých úrokových sazeb investovat naprostou většinu portfolia do konzervativního produktu (státních dluhopisů), navíc s garancí každoročně nezáporného výnosu a zároveň očekávat solidní zhodnocení. Sám šéf KB Penzijní společnosti navíc v článku přiznává: "Hledáme investice, které by byly bezpečné, něco by vydělávaly a zároveň by byly likvidní. Ale takové investice dnes nejsou".

3. "Loňské průměrné zhodnocení bylo na dlouhou dobu jedno z nejvyšších."

Zde nezbývá nic než souhlasit. Všechna čest panu řediteli, že to otevřeně řekne. Ano skutečně transformované fondy, do kterých spoří přibližně 4,5 milionu českých občanů jsou na hodně let dopředu z pohledu potenciální tržní výkonnosti mrtvé. Hlavní aktiva v portfoliu fondů jsou, jak již bylo řečeno, státní dluhopisy. Jejich výnos je nulový a cena na trhu vysoká. Úrokové sazby nemají kam dále klesat, tudíž cena dluhopisů na trhu nemá příliš prosotru pro další růst, naopak.      

4. "Na rezervu 3 mil. Kč je třeba odkládat po celý život měsíčně 7 tisíc Kč."

Tato odpověď platí možná pro penzijní spoření, nikoliv však pro skutečné investování. Akcie historicky zhodnocovaly prostředky klientům kolem 8 - 10 % p.a. a jsou stále nejvhodnějším řešením pro zhdonocení úspor s dlouhodobým cílem. I kdybychom se ve výhledu drželi poměrně při zemi a očekávali průměrné roční zhodnocení 7%, tak výsledné výpočty vypadají následovně:

a) Začnu dnes pravidelně investovat do svého soukromého dlouhodobého dynamického portfolia s průměrným ročním výnosem 7% a chci mít v 65 letech 3 mil. Kč. Potřebuji měsíčně ukládat:

• Je mi 25 let (40 let spoření): 1 200 Kč měsíčně
• Je mi 30 let (35 let spoření): 1 700 Kč měsíčně
• Je mi 35 let (30 let soření): 2 500 Kč měsíčně
• Je mi 40 let (25 let spoření): 3 700 Kč měsíčně
• Je mi 45 let (20 let spoření) 5 700 Kč měsíčně

Z výše uvedených výpočtu si lze udělat přesnější obrázek (ani jedna varianta nedosahuje 7 000 Kč měsíčně). Je však třeba zdůraznit, že veškeré kalkulace a výpočty, které nepracují s inflací, jsou velmi zavádějící a lidé by měli myslet na to, že inflace (růst cen) jim nejen znehodnocuje vklady v bankách, ale rovněž zvyšuje rozdíl mezi hodnotou peněz dnes a v budoucnu. Určitě doporučuji vyžadovat vždy po svém investičním/bankovní/finančním poradci kalkulace, které s inflací pracují. Pro lepší představu uvedu názorné výpočty, kolik prostředků by si měli různé věkové kategorie odkládat do obdobného portfolia, aby dosáhli v 65 let hodnoty 3 mil. Kč, ale v dnešních cenách. 

b) Začnu dnes pravidelně investovat do dlouhodobého dynamického portfolia s průměrným ročním výnosem 7% a chci mít v 65 letech 3 mil. Kč v dnešní hodnotě, tedy při započtení průměrné roční inflace 3% potřebuji  v době výběru naspořit od 5,6 mil. Kč do 10,1 mil. Kč.

• Je mi 25 let = 40 let spoření: potřebuji 10,1 mil. Kč: 3 900 Kč měsíčně
• Je mi 30 let = 35 let spoření: potřebuji 8,7 mil. Kč: 4 900 Kč měsíčně
• Je mi 35 let = 30 let spoření, potřebuji 7,5 mil. Kč: 6 200 Kč měsíčně
• Je mi 40 let = 25 let spoření: potřebuji 6,4 mil. Kč: 7 900 Kč měsíčně
• Je mi 45 let = 20 let spoření: potřebuji 5,6 mil. Kč: 10 600 Kč měsíčně

Z výše uvedených názorných výpočtů je patrné, že čím dříve a déle člověk investuje, tím potřebuje menší investovanou částku k dosažení stejného cíle. Vše je způsobenou silou složeného úrokování, kdy se v čase zhodnocují již zhodnocené prostředky. Nejnáročnější způsob, jak se dostat k požadovanému cíly je své rozhodnutí investovat/spořit odkládat. Uvedu již jen jeden příklad:

c) Je mi dnes 30 let, chci mít rovněž v 65 letech naspořeno 3 mil. Kč v dnešních cenách - nominálně tedy potřebuji přibližně 8,7 mil. Kč a s investováním neznačnu dnes, ale až za 10 let (ve 40 letech):

• Je mi 30 let, ale investovat začnu ve 40 letech (25 let spoření): potřebuji 8,7 mil. Kč: 11 100 Kč měsíčně  
• Je mi 30 let = 35 let spoření: potřebuji 8,7 mil. Kč: 5 000 Kč měsíčně

Odklad startu spoření/investování by stálo stejného klienta více než dvojnásobek na pravidelné měsíční úložce a v celkově sumě by musel vložit o více než 1 mil. Kč více, aby dosáhl naprosto stejného výsledku. 

ZÁVĚR

• Penzijní připojištění se státním příspěvkem nepovažuji za nejslabší produkt pro tvorbu finanční rezervy. Zdaleka také ale není nejefektivnější a už vůbec ne nejsvobodnější.
• Dle mého názoru má smysl především jako doplněk k jiným, klíčovějším produktům. Relativně vhodný je také pro velmi konzervativní střadatele a pro lidi s brzkým horizontem výběru prostředků. 
• Součásná tržní situace ve spojitosti s garantovaným nezáporným zhodnocením transformovaných fondů penzijního připojištění činí z toho produktu na pěkných pár let potenciál kapitálového zhodnocení blížící se 0%.
• Když investovat, tak kvalitně. Ideálně pravidelně a začít co nejdříve. Čím dříve člověk investovat začne, tím méně prostředků je ke stejnému cíly třeba.
• Dlouhodobé investování do diverzifikovaného akciového portfolia je nejbezpečnější a nejvýnosnější forma spoření. Jedině tak s rezervou překonáte inflaci a máte šanci využít síly složeného úrokování.  

Autor: Ing. Tomáš Plundra (18.10.2016)