Zdroj: Effective Investing
Riziko je jedním z důležitých pojmů, který je třeba zohledňovat při nakládání s penězi. Tento článek se zabývá tím nejzazším možným rizikem, a to ztrátou peněžních prostředků z důvodu bankrotu instituce, kde máme své úspory uloženy či investovány. Jinými slovy toto riziko můžeme nazvat riziko „krachu“.
Vklady v bankách, družstevních záložnách a stavebních spořitelnách
Ze zákona jsou pojištěny vklady u bank, stavebních spořitelen a družstevních záložen až do výše 100 000 EUR, což je v současné době přibližně 2 500 000 Kč. V tržních podmínkách ekonomik není za určitých okolností možné zabránit krachu bank. K zajištění, aby takovéto ukončení činnosti banky mělo minimální dopady především na drobné klienty, slouží Fond pojištění vkladů. V tomto fondu na konci roku 2011 bylo přibližně 24 mld. Kč. Celkový objem vkladů v českých bankách je však více než 3 000 mld. Kč, což je přibližně 130 krát více, než ve Fondu pojištění vkladů. Nutno také zmínit, že v našich velkých bankách mají občané uloženy stovky mld. Kč. Nemusíme být tedy matematicky příliš nadaní, abychom zjistili, že by fond nepostačil na krach ani jedné větší české banky.
Pojišťovny
Máte-li nějaké pojištění se spořící složkou (část vašeho pojistného vám pojišťovna investuje prostřednictvím různých fondů), tak jste zvolili nejen jednu z nejdražších forem investování (nákladovost není ale podstatou tohoto článku), ale také v případě „krachu“ pojišťovny přijdete o všechno. Peníze, které dáváte pojišťovně prostřednictvím pojistky, se totiž stávají majetkem pojišťovny. Pokud ale pojišťovna zkrachuje, není už nikdo, kdo by vám peníze vyplatil.
Akciový podílový fond
Akciové fondy vznikají a zanikají. Nepamatuji a ani jsem nikde doposud nedohledal případ, že by nějaký podílový fond vyloženě „zkrachoval“. Krach fondu nemůže v podstatě nastat, fond totiž nemá právní subjektivitu, je to jen nástroj. Může zkrachovat pouze jeho správce, pak se ale fondu ujme správce nový. A nic se neděje, protože majetek podílníků fondu – tedy i váš – není majetkem správce, je od něj účetně oddělený, tudíž není součástí konkurzního řízení.
Aby fond dosáhl své nulové hodnoty za jednotku podílu, musely by zbankrotovat všechny společnosti, do kterých je investováno, což není v podstatě možné. Akcie a fondy mají často u veřejnosti pošramocenou pověst, a to především z důvodu zkušeností z 90. let konce minulého století. Mnoho lidí přišlo o nemalé úspory vinou špatného právního prostředí, které se u nás teprve tvořilo a bylo tak rájem pro řadu nekalých aktivit nejen na kapitálovém trhu. Dalším důvodem bývá také špatná zkušenost s investováním do akcií a ztráty většiny investice. Tito lidé však často investovali do jediné firmy a zapomněli na základní a nejdůležitější pravidlo investování – diverzifikaci. Pokud by ta stejná firma byla součástí podílového fondu, manažer jeho portfolia by ji nejspíš včas odprodal. I kdyby ji včas neodprodal, krach jedné firmy nebude mít příliš vliv na hodnotu majetku ve fondu, protože správci fondů dodržují zásadu diverzifikace, a tak akcie jednoho podniku tvoří zpravidla velmi malou část z objemu majetku fondu.
Dluhopisový podílový fond
Mechanismus je prakticky stejný jako u akciového fondu. Aby zkrachoval dluhopisový fond, museli by všichni dlužníci najednou zaniknout či zbankrotovat. Taková situace je krajně nepravděpodobná. A navíc opět platí to, že portfolio manažer bude mít snahu se nekvalitních cenných papírů zbavit. Buď se mu to podaří včas, nebo se mu to včas nepodaří, ale velmi těžko padnou na nulu všechny dluhopisy najednou.
Penzijní připojištění
Penzijní připojištění se po zavedení důchodové reformy přeměnilo na transformované a účastnické fondy. Z pohledu rizika „krachu“ je mezi těmito fondy značný rozdíl. Lidé, kteří si uzavřeli tento produkt do konce listopadu 2012 byli 1.1.2013 automaticky přesunuti do transformovaných fondů. Po tomto datu jsou noví majitelé smluv automaticky v účastnickém fondu, kam lze také na přání klienta kdykoliv z transformovaného fondu přestoupit (návrat zpět už možný není). Pomineme-li rozdíl, že v účastnickém fondu si klienti na rozdíl od transformovaného fondu mohou zvolit strategii investování, tak dalším důležitým rozdílem je, že v účastnickém fondu jsou investované peníze klientů odděleny od majetku správce (penzijní společnosti). Tudíž i v případě bankrotu penzijní společnosti klienti o své úspory nepřijdou. U smluv za „starých“ podmínek, jež byly automaticky změněny na transformované fondy, tomu tak ale není. Je zajímavé, že při masivní kampani penzijních společností především v druhé polovině minulého roku o tomto nepadla ani zmínka. Naopak celý ten mediální „humbuk“, který v listopadu způsobil až tisíce uzavřených smluv denně na jednotlivých pobočkách penzijních společností, byl založen především na garanci nezáporného zhodnocení. Pro neznalé může, a také působí tato garance velmi líbivě, ovšem každý, kdo rozumí alespoň trochu základům investování si je vědom, že je to cesta ke znehodnocení svých úspor, speciálně v dlouhém období.
Závěr
Závěrem je dobré podotknout, že naše banky a pojišťovny, respektive dcery svých zahraničních matek, jsou v dobré finanční situaci a jejich bankrot momentálně opravdu nehrozí. Při analýze rizik je však třeba všechny možnosti nepříznivého vývoje důkladně zhodnotit a eliminovat jejich dopad. Cílem článku bylo jednak poukázat, že ne všechny garance a jistoty jsou opravdu garancemi a jistotami v pravém slova smyslu. Podstatou článku je také to, že podílové fondy nejsou tak rizikové, jak se mnozí domnívají a zbytečně se jich obávají. Vždyť v době dna finanční krize na světových burzách poklesla hodnota fondů průměrně na polovinu své hodnoty a již o dva roky později byly fondy zpět na svých původních hodnotách.